když miluješ není co řešit

klikačka:

všechno kopíruj jenom s klikačkou



nervová soustava

22. března 2009 v 18:32 | jess
NERVOVÁ SOUSTAVA

Touto soustavou se budu zabývat z hlediska možnosti budoucí komunikace člověka s delfínem.
Jestliže hledáme živočicha, se kterým bzchom mohli navázat kontakt, musí mít podobnou stavbu těla, hlavně nervové soustavy jako my. Bylo experimentálně ověřeno, že živočichové dokážou uvažovat a mají svou logiku. Pokus o komunikaci s např. žížalou by byl jistě marný, protože my nepochopíme logiku její, ani ona naši.
Mozek delfína skákavého váží asi 1700g, což je o 450g více, než je hmotnost lidského mozku (1250g), a asi o 1350g více, než šimpanze (350g). Důležitý je ale poměr mezi hmotností mozku a délkou těla, který udává nepřímo úměrně vytíženost mozku ovládáním tělesných pochodů (čím je toto číslo vyšší, tím více hmotnosti mozku zbývá na myšlení). U člověka je to asi 220 a u delfína 200! Šimpanz se nedá vůbec srovnávat s delfínem, jeho poměr mozek/tělo je menší než 100. Přitom hustota neuronů a rýhování mozku je téměř stejné.
Dalším požadavkem je spojení mozku s vnějším prostředím. To znamená musí mít vlastní řeč, kterou samozřejmě delfíni mají, ale je pro nás zatím velmi složitá a těžce pochopitelná, avšak základní poznatky o ní už máme, např. víme, že se delfíni volají zvuky typickými pro každého jedince, přičemž se část "jména" dědí po matce. Připadá nám, že se delfíni naučí některý z našich jazyků daleko lépe, než my jejich. Pokud bychom měli učinit krok k překladu našich jazyků do řeči delfína, asi bychom to řešili překládacím zvukovým přístrojem. Druhý směr spojení mozku s prostředím je sluch. Ten mají delfíni velice dobrý. Jsou schopni slyšet zvukové frekvence 400Hz-200kHz (člověk slyší zvuk o frekvencích 16Hz-16kHz).
Má-li se živočich naučit používat jakoukoliv řeč, musí být po dlouhou dobu (nejlépe od mládí) vystaven jejímu neustálému používání a musí mít dobrou motivaci. Tento problém by se mohl řešit pomocí metody odměna-trest, přičemž trestem zpravidla bývá nezískání odměny. Tato metoda se úspěšně praktikuje při výcviku delfínů v delfináriích. Zde se používá jako odměna nějaká pochoutka, která vyvolává příjemný pocit dobré chuti. Na tom je založena nová metoda, při níž se využívají mikroelektrody zavedené do mozku zvířete. Ta je pak schopna vyvolávat příjemné pocity bez ohledu na to, jestli je zvíře najezené, nebo ne. Tato metoda se ukázala při výzkumu šimpanzů jako daleko účinnější, než metoda chutné potravy.
Nesmíme ale zapomenout na ještě jedno velmi důležité kriterium, jako je životní prostředí. Delfín musí mít zajištěny co nejlepší podmínky, podobné přirozenému prostředí, aby se mohl plně soustředit na výuku řeči a nemusel se starat o holé přežití.
Jestliže všechny tyto podmínky dodržíme, myslím a doufám, že komunikace mezi druhy na zemi už není otázkou sci-fi, ale času.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama